Hasiči Vrbno pod Pradědem

 Po přípravě nezbytného materiálu si hasiči museli nejprve vyřezat otvor do ledu pomocí motorové pily, která byla bez oleje. Teprve potom mohl začít samotný výcvik, při kterém si vyzkoušeli různé postupy pro záchranu osob, které skončily v ledové vodě. Ať se již jednalo o vytažení tonoucího pomocí dílu nastavovacího žebříku, páteřní desky, házecího pytlíku nebo samotná záchrana tonoucího hasičem. 

Jak záchranář, tak zachraňovaný měli na sobě suché obleky a po celou dobu byli jištěni lany. Hasič – záchranář se k figurantovi ve vodě dostával plížením a s využitím jednoduchých pomůcek, pomocí kterých jej vytáhl z vody a následně na břeh. Hasiči se po zamrzlé hladině pohybovali s největší opatrností, přesto si také vyzkoušeli sebezáchranu po proboření do ledu. 

Několik hasičů v suchých oblecích si postupně vyzkoušelo jako roli záchranářů, tak zachraňovaných. Lidé by měli být při pohybu na zamrzlé hladině maximálně opatrní. V případě stojatých vod, jako jsou rybníky, jezera, vodní nádrže nebo přehrady, se doporučuje vstupovat na led až v čase, kdy celodenní teploty klesnou pod bod mrazu po dobu deseti dnů a síla ledu dosahuje minimálně pěti centimetrů. Tloušťka ledu ale může být rozdílná, je rozdílná v místech přítoků a odtoků. Lidé by neměli vstupovat na zamrzlé tekoucí vody, led na řekách je v místech hlavního proudu zeslaben.

Autor: Bc. Ondřej Chalupa, velitel JSDH
Foto: JSDH Vrbno pod Pradědem